Duchovní kořeny české státnosti

Ve čtvrtek 23. října 2008 se od 19 do 21 hodin konala beseda k 90. výročí vzniku samostatného Československa. Nesla název "Duchovní kořeny české státnosti" a na návštěvu přijel 1. místopředseda Senátu za KDU-ČSL, právník, politik a historik Petr Pithart. Večer se skládal z čtyřicetiminutové, fundované a zároveň mnohdy velmi osobní přednášky pana senátora a následné více než hodinové živé diskuse.

Pan senátor nejprve vymezil, co znamená státnost. Je to vztahování se nás občanů ke státu jako k něčemu našemu, vlastnímu, co jsme přijali za své.


Od počátku českého státu má každý vládce (panovník, premiér, prezident ...) dvojjediný úkol:

  1. uchovat svébytnost a suverenitu našeho územního celku
  2. a zároveň se postarat o začlenění naší země do vyššího celku (nejsme velmoc ani ostrůvek, který si vystačí sám)

Tak tomu bylo v době sv. Václava a tak tomu je i dnes, kdy se někdy velmi klopotně začleňujeme do Evropy, do Evropské unie. Současná světová ekonomická krize, což je svým způsobem historicky ojedinělá zkouška, dává českému státu a jeho představitelům příležitost ukázat, že jsme schopni kormidlovat tento vyšší celek. Heslo našeho předsednictví "Evropě to osladíme" je v těchto souvislostech podle Petra Pitharta vrcholně nevhodné a jakoukoli naši snahu už předem podkopává.

Jako vrcholy české státnosti zmínil pan senátor Pithart 4 postavy a 4 období:

  • sv. Václav a pokřesťanšťování naší země
  • Karel IV. a Praha jako centrum tehdejší evropské politiky
  • František Palacký, začátek českého politického života a vznik a rozvoj občanské společnosti mezi lety 1848 a 1914
  • T. G. Masaryk a vznik samostatného československého státu

Za unikátní v evropském kontextu můžeme označit:

  • zrození české státnosti v myšlence propůjčování koruny sv. Václava dalším králům a vládcům (ti jsou jen nástupci a "náměstky" tohoto jediného pravého vládce)
  • velký rozkvět občanské společnosti od 60. let 19. století dál

Otázky, které padaly od přítomných, se týkaly většinou našich národních vlastností, toho, zda na sebe můžeme být hrdi, nebo ne tak úplně. Zdravé tradice jsou podle Petra Pitharta ty, které se otevírají vnějším podnětům (Evropě, jiným národům na našem území). Nezdravé je uzavírání se, provincialismus, domněnka, že jsme vždy lepší než ostatní.

Přítomní naslouchali panu senátorovi velmi pozorně – a rovněž on byl velmi pozorný a odpovídal velmi osobně na otázky posluchačů. Bylo by zajímavé pokračovat v dějinném výkladu dál a dotknout se slavných i neuralgických bodů českých a československých dějin 1918–1989.

Na úplný závěr pan senátor rozdal zájemcům dvě své publikace: Podiven: Češi v dějinách nové doby a Dějiny a politika.

Pavel Mareš

 

Petr Pithart (* 1941) politik, vysokoškolský učitel, právník a historik, senátor v obvodě č. 44 (Chrudim), 1. místopředseda Senátu. V mládí publicista, redaktor Literárních novin. Po roce 1968 odejit ze zaměstnání. Jeden z prvních signatářů Charty 77. V disentu byl činný především jako editor: podílel se na vydávání časopisů, sborníků (Masarykův sborník, sborník o Tolerančním patentu), organizoval bytový seminář pro středoškolskou mládež, účastnil se pašování literatury ze zahraničí. Člen redakční rady samizdatových Lidových novin.

Politická činnost: Člen KDU-ČSL od března 1999. Vypracoval dokument "Kdo jsme my, křesťanští demokraté", který přijal za svůj programový sjezd KDU-ČSL v Pardubicích v roce 2008. Předtím byl poslancem Federálního shromáždění ČSSR (kooptován v lednu 1990), předsedou vlády České republiky (únor 1990 – červenec 1992), šéfredaktorem měsíčníku Přítomnost (1994–1996), předsedou Senátu (v letech 1996–1998 a poté 2000–2004), místopředseda Senátu (1998–2000 a od roku 2004 dosud)

Napsal knihy Obrana politiky (1990), Osmašedesátý (řada samizdatových vydání, definitivně 1990), Dějiny a politika: výbor z esejistiky (1991), spoluautor díla Češi v dějinách nové doby: pokus o zrcadlo (1992), Kdo jsme po devětaosmdesátém? Výbor z esejistiky 1992–1996 (1997).