Nejen o katedrále a církevních restitucích

s Janem Kasalem středa 26. listopadu 2008, od 19 do 21 hodin, divadlo Miriam, Praha-Strašnice.

Besedu Jan Kasal zahájil shrnutím věcné podstaty i svých názorů na tato témata:

  1. Proč se stát a církve (náboženská společenství) vzájemně potřebují?
  2. Omezuje dnes stát církve? Máme opravdu plnou náboženskou svobodu?
  3. Úloha církevních škol, spolků a charitativních organizací pro život naší společnosti.
  4. Kauza církevní restituce očima politika Jana Kasala (dosavadní vývoj a vyhlídky).
  5. Kauza Katedrála sv. Víta očima občana Jana Kasala (co může vést k dohodě a odhad dalšího vývoje).

Ad 1, 2: Jan Kasal konstatoval, že v současné době mají církve největší svobodu v dějinách (ve srovnání s dobou Josefa II., nebo i vládou Karla IV.). Stát kupříkladu žádným způsobem nezasahuje do výběru biskupů v jednotlivých diecézích. Místopředseda Poslanecké sněmovny jasně prohlásil, že spolupráce církví a státu je žádoucí: žádná politická strana kromě komunistů se nepokusí církve likvidovat, vždy zde budou mít určitý prostor. Pozoruhodný byl postřeh moderátora večera Karla Duchka: Jan Kasal nechal se svými spolupracovníky v půli 90. let vytvořit mapu České republiky popisující především dva fenomény: míru religiozity a míru sociálně patologických jevů. Podle těchto tvrdých dat platí: Čím větší religiozita, tím menší kriminalita, rozvodovost, počet potratů atd.

Ad 3: Současná legislativa zajišťuje církevním školám 100 % normativu, tj. církevní školy si na tom stojí stejně jako školy státní. Vyskytly se pokusy definovat církevní školství jako soukromé, ale ty nebyly naštěstí zohledněny. Svoboda, tak potřebná pro působení různých spolků a charit, je zajištěna také.

Ad 4: Host následně shrnul vývoj tzv. církevních restitucí po listopadu 1989. Nejblíže vyřešení celé věci stálo v roce 1992 Federální shromáždění. Hlasy 3 slovenských poslanců byl tehdejší zákon smeten pod stůl. Veškeré další pokusy o částečnou nápravu majetkových křivd církví po roce 1993 se nezdařily. S otázkou vyřešení majetkových křivd je úzce spojena finanční a materiální odluka církví od státu a především a na prvním místě rozvoj obcí, které mají ve svém katastru církevní půdu, zatíženou tzv. blokačním paragrafem (s půdou tak nesmí být jakkoli manipulováno).

Nejblíže stojíme vyřešení této otázky právě v této době. Nynější návrh, na němž úzce spolupracují ministerstva kultury a financí (spolu s dalšími politiky z ostatních koaličních stran), je postaven na několikastupňové dohodě. Nejprve se mezi sebou dohodly jednotlivé církve, tedy římskokatolická a další sdružené v Ekumenické radě církví. Jmění, které má být vráceno, by se ovšem muselo dělit v poměru 98:2 (katolická církev a církve ostatní). Církve se samy od sebe dohodly na poměru 83:17, který umožní plnou samostatnost také nekatolickým církvím. V rámci katolické církve se problematika dělí na řehole a jednotlivé diecéze, přičemž řády a řeholní kongregace žádají vrácení naturálií a jednotlivé diecéze pak upřednostňují finanční náhradu. V dnešní politické situaci jde právě o to určit, kolik peněz a po jak dlouhou dobu se bude vyplácet.

Host tuto otázku probral skutečně důkladně. Zdůraznil, že nelze absolutně přesně spočítat, co by mělo být vráceno, že se musí přijmout kvalifikovaný a uvážený odhad. Na tomto ocenění s příslušnou parlamentní komisí spolupracují renomované instituce, například agentura Ernst and Young, Vysoká škola ekonomická, právnické fakulty v Praze, Brně a Plzni a další. Vysloveně nenakloněn je spravedlivému řešení poslanec ODS Vlastimil Tlustý, nechvalně známý z kauzy Morava. Bývalý ministr kultury za sociální demokracii Vítězslav Jandák zase požadoval započtení výdajů komunistického státu na církve. Tento požadavek je absurdní, neboť mezi tyto prostředky kromě výplat duchovních patří také náklady komunistického státu na proticírkevní represe (věznění v uranových dolech, tzv. církevní tajemníci ad.).

Ad 5: V poslední části svého vystoupení se Jan Kasal dotkl tématu katedrály sv. Víta. Tato otázka byla pro přítomné zjevně nejcitlivější. Právní situace kolem katedrály je složitá. Absurdní jsou požadavky na "vyvlastnění" či "znárodnění" katedrály. Nejčistší, ale patrně neuskutečnitelné řešení by spočívalo v tom, že katedrály by patřila tomu, komu je zasvěcena, tedy sv. Vítu, Václavu a Vojtěchovi.

 

V hodinové velmi bouřlivé diskusi s naším hostem se dostalo na všechny výše zmíněné otázky, ale také na problematiku výhrady svědomí (uplatněnou v dnešních dnech na zákon o specifických zdravotních službách), na příčiny volebního neúspěchu v krajských volbách (který je ale ve srovnání s jinými koaličními stranami relativní), na dlouhodobou perspektivu KDU-ČSL, na to, zda se politika poslaneckého a senátorského klubu nevzdaluje většině našich voličů (kteří jsou spíše chudší), jestli má či nemá být stranou založenou explicitně křesťansky atd.

Host odpovídal do hloubky a zároveň otevřeně. Otevřeně a někdy velmi nesmlouvavě s ním diskutovali i přítomní. Živá a zároveň demokraticky vedená diskuse je domníváme se předností těchto strašnických besed.