Jsou věci, které stojí za utrpení

Jsou v lidském životě věci, které stojí za utrpení, a kdyby tomu tak nebylo, jejich velikost by se snížila a život by se postupně stával planým. Snažíme se vytvořit šťastnou společnost, a musíme si proto ujasnit, co štěstím je a co není, co lidský život obohacuje a co naopak ochuzuje.

Jsem proto přesvědčen, že úvahy nad tím patří do politiky neméně než diskuse o makroekonomických ukazatelích či legislativních opatřeních. Bylo možná chybou, že naše společnost tak snadno přijala sliby světlých zítřků, které někteří politici slibovali, aniž by se dostatečně vyrovnala také s perspektivou překážek a obětí. O to větší pak prožívá nespokojenost a zklamání. Člověk, který nezná sílu oběti, rozšiřuje zástup beznaděje, neboť schopnost oběti je tím nejkonzervativnějším přístupem a činí člověka velkým, ať je to politik nebo žena v domácnosti. Naděje je v těch, kteří k této schopnosti uzráli.

(„Odkaz, který se svátkem neodejde“, deník Práce, 3. dubna 1997)