Je vítězství tou základní formou seberealizace člověka?

Není jistě vynálezem moderní doby, že se vztahy mezi lidmi utvářejí na základě viny a odplaty, nabídky a poptávky, přičemž vždy je tu snaha jedince v této permanentní soutěži zvítězit: Za vinu více oplatit, za nabídku více získat. Oběť je popřením, vědomým vykročením z tohoto systému, neboť je-li to skutečná oběť – je dáváním bez braní. Kdo se obětuje, neptá se, co za to. Kdo se obětuje, vědomě ztrácí, aby druzí získali. A je třeba si uvědomit, že tento fenomén do lidské morálky vneslo křesťanství a učinilo jej jedním ze základních principů dnešního civilizovaného světa. Je dobré si to připomenout v době, kdy honba za úspěchem vydává právě vítězství za základní formu seberealizace člověka.

S tím souvisí i pohled na bolest či utrpení, které oběť provázejí, a nemusí to být samozřejmě jen bolest fyzická. Přijmeme-li ji jako součást života, jako něco, čím je třeba projít, neuzavřít se do sebelítosti, ale takovou těžkou chvíli zvládnout, nalezneme obohacení a novou vnitřní sílu.