Neplýtvat ochotou

K akci „Společně měníme Prahu 10“

Obyvatelé Prahy 10 si v dubnu letošního roku mohli všimnout plakátů, dotazníků a sběrných boxů doprovázejících akci Společně měníme Prahu 10. Pokud měli chuť, vyplnili dotazník, a kdo chtěl, přišel i na společenský podvečer v Kulturním domě Barikádníků (5. června 2008), kde se celá akce vyhodnocovala. Příjemným zážitkem byla dobře připravená organizace večera. Výsledky dotazování podala agentura AGORA CE v první půli večera. V druhé půli mohli účastníci v menších skupinách diskutovat: obecně o veřejných prostorách i o konkrétních lokalitách (stanice metra Skalka, Kubánské nám., ul. Kodaňská aj.). Celého večera se účastnilo asi 130 občanů a 30 zastupitelů.

Smíšené dojmy

Samotné občany jsem slyšel mluvit většinou k věci a s citem pro detail. V některých otázkách (např. ohledně parkování na Čechově náměstí) spolu samozřejmě vášnivě nesouhlasili. Smíšené pocity vyvolaly v přítomných některé projevy představitelů radnice. Starosta promluvil sice zdvořile, ale velmi krátce. Moderátory diskuse v menších skupinách u stolů byli jednotliví zastupitelé: setkal jsem se nejprve s komunistou Hoškem a poté se zeleným Rognerem; jinde byli vidět tajemník úřadu Slavík, radní Zoufalík a jiní. Komunista se vůbec nepředstavil a naše postřehy prostě zapisoval. Rogner se sice představil, ale ve stavební mapě okolí metra Skalka se zorientoval až po naší nápovědě. I proto bylo podle mého soudu nefér, když se do diskuse pokoušel vnášet vyhraněné názory své strany. Upřednostňovat chodce tam, kde je nebezpečná čtyřproudá silnice, myslím nejde. Co znamenal hospodsky hlasitý (zároveň i trochu chlapecký) pokřik radního Zoufalíka (ODS) na spolustraníky o přestávce, netuším: asi jen dotvářel kolorit.

Nepojmenované problémy

Jak pořádající agentura, tak přítomní občané dali jasně najevo, že to, co lidi ochotné se angažovat skutečně pálí, je vedle problémů s parkováním především nedostatek klidových zón, upravených parků, vodních fontán a veřejných WC. Zřetelná část lidí energicky mluvila o potřebě víceúčelových míst setkávání, v cizině nazývaných komunitní centra; jde v podstatě o střediska volného času pro všechny bez rozdílu věku). Při veřejné prezentaci bohužel nepadlo slovo o tom, že dotazník nechal poměrně lhostejnými občany Malešic. Jak by ne, žijí-li několik desítek let na sídlišti bez jediného společenského centra. Tyto záležitosti mají ovšem společný jmenovatel: lidé ve městech mnohdy trpí samotou, a chtějí se proto, když nic jiného, čas od času v klidu scházet. Veřejná prostranství jim k načerpání sil buď pomáhají, nebo chybí. Příznačné v tomto ohledu je to, na jaké podružnosti klade důraz starosta Lipovský („Co nám vadí? Psí výkaly“, 24 hodin, 10. 6. 2008, s. 3). Šlápnout do hovínka není jistě příjemné. Ale že by to a hlavně to trápilo maminku či dědečka, kteří nemají kam jít nebo se do neosvětleného a neupraveného parku prostě bojí?
KDU-ČSL v Praze 10 považuje za velký problém veřejných prostranství i další věci, o nichž se u Barikádníků nemluvilo a jež se jiné strany bojí pojmenovat. Které? V prvé řadě svévolné změny územního plánu v zájmu velkých stavebních hráčů. Ptejme se: „Máte peníze, dobrá. Proč tedy nepostavíte na několika málo procentech či promilích své stavební plochy prostory, které potřebujeme?“ V sporných záležitostech týkajících se některých velkých volných ploch (např. okolí metra Skalka) rozhoduje pouze to, co se v jazyce pánů Lipovského a Richtra nazývá „čistě ekonomická logika“.
Přáli bychom si, aby tak masivně a draze propagovaná akce pokračovala efektivní prací zastupitelů. Příliš v to ale nedoufáme: máme spíše neodbytné podezření, že se to všechno děje kvůli moderní „image“ některých politiků. Přesto je především nejsilnější strana ODS odpovědná za to, aby se neplýtvalo ochotou občanů zapojit se do řešení společných problémů. KDU-ČSL cítí za toto zapojování spoluodpovědnost. Pokud něco kritizujeme, nejsme při tom zaslepení. Komunální politika ale nemá být prostorem pro prázdná gesta.

Pavel Mareš