ZUŠky – zapomenuté rodinné stříbro

Základní umělecké školy lze označit za zapomenuté rodinné stříbro naší vzdělávací soustavy. Český systém uměleckého vzdělávání a jeho propracovaná metodika nemá v Evropě obdoby. Při omezeném množství mzdových fondů ale může být umělecké vzdělání nabídnuto jen malému procentu dětí a mládeže.

Fakta a přínosy

Připomeňme si stručně fakta. V České republice existuje 478 základních uměleckých škol, z toho 39 soukromých a 3 církevní. Na pokrytí i těch méně dostupných míst mají tyto školy k dispozici 710 detašovaných pracovišť. Celkově navštěvuje soustavné umělecké vzdělávání – v oboru hudebním, tanečním, výtvarném a literárnědramatickém – přibližně 230 000 žáků.

Jaký je jejich přínos? Není to jen absence špatných věcí: že absolventi těchto škol nemají téměř žádnou kriminalitu, zpravidla z nich nevyrůstají vandalové, feťáci a jinak narušená mládež. Jsou to samá plus: vychovávají k úctě vůči kulturním hodnotám, učí systematické práci, pečlivosti a v neposlední řadě rozvíjejí tvůrčí kreativitu, kterou dal Bůh každému z nás, byť v různé míře a kvalitě. Na učitelích samotných pak je, aby všechny tyto dary dokázali rozvinout.

Hřivny pro rychle se měnící svět

Výzkumy a zkušenosti z ekonomicky vyspělých zemí potvrzují, že výuka a výchova uměním v dětech nejlépe rozvíjí většinu vlastností, které jsou nezbytné pro jejich úspěšnou orientaci a uplatnění v moderní, rychle se měnící společnosti. Prvním státem, který pochopil sílu umělecké kreativity pro rozvoj dětí, a tím i celé společnosti, bylo Japonsko, které v tomto směru zdokonalilo hlavně své základní školství. U nás jsou předměty umělecké či estetické výchovy na základních a středních školách v troskách. Vše se u nás snaží zachránit právě základní umělecké školy, ale ty mají vliv jen na malé procento populace. Podle statistik Evropské unie existuje přímá vazba mezi podílem prostředků, které jsou vynakládány z HDP na vzdělávání, a prosperitou státu.

Pro naše politické strany je otázka vzdělání už ve čtvrtém volebním období jakýmsi okrajovým, byť nezbytným folklorem. My lidovci bychom se zde měli ozývat mnohem hlasitěji. To, že umělecká tvorba je dlouhodobě nejuznávanějším a nejžádanějším českým produktem ve světovém povědomí, by nás nemělo jen pateticky povznášet, „dávat dobrý pocit“. Praktický dopad přece každý z nás vidí v blahodárném působení osobně prováděného umění na osobnost mladých lidí. Bohužel školství – a to umělecké dvojnásob – zůstává při sestavování státního rozpočtu zatím popelkou. Začít může každý z vás větší pozorností a všímavostí u té „zušky“, kterou navštěvuje právě to Vaše dítě.